8. března 2017

Jaké to je neplánovaně skončit studia?

Zdravím!

Chodíte ještě do školy? Na střední, vysokou či jste ještě na základní škole? Každopádně vás jednou čeká ukončení studia (a teď myslím to definitivní) a v dnešním článku bych vám ráda pověděla, jak to vypadalo u mě, proč jsem ukončila studium a rozhodla jsem se již dále nepokračovat.


Obecně jsem nikdy nebyla ten typ člověka, co škola má rád. Všemožně jsem ji nesnášela, posílala prosby, ať vyhoří a podobně, však to znáte. Časem si člověk na ten systém zvykne, i když by tam poté udělal pár změň. Ale zpátky k věci.

Minulý rok v květnu jsem vystudovala zdravotní školu. O studiu si můžete více přečíst v TÉTO rubrice, pokud vás to zajímá. Už tehdy jsem hned v prvním ročníku měla deprese, jak školu nezvládnu a často jsem vymýšlela způsoby, jak tam prostě nejít. Po čase se to nějak srovnalo, ale nikdy jsem tu školu neměla ráda na 100 %. Vadil mi systém školy, učitelé. Ale vydržela jsem a maturitu udělala. Nastala otázka, co dál.

A já jsem se rozhodla pokračovat na stejné škole, akorát na vyšším studiu. Řeknu vám, udělala jsem pěknou blbost. Chtěla jsem ze školy vypadnout a místo toho jsem tam byla zase. Ale alespoň už jsem se konečně rozhodla, co a jak vlastně chci. Znáte to, všichni z rodiny říkají, jak na to máte, jak jste chytří a podobně. Ale já to tak neviděla, učení mě nebavilo a bylo to opravdu těžké. Začala jsem vynechávat hodiny (vyšší je jak střední, povinná docházka) a přemýšlela jsem o tom, co chci udělat. A nakonec jsem si to řekla, než abych se trápila, ukončím studium. Tudíž jsem po půl roce ukončila studia. Pomohla mi i brigáda, kde jsem zjistila, že raději pracuji než se učím. Ano, někdo bude říkat, že budu pracovat celý život, ale z té práce alespoň něco mám. Toto by byly ztracené roky. A ještě za to chtěli platit. To radši odejdu takto brzo, nebudu se už dál trápit a budu spokojená.

Nejtěžší to bylo říct rodičům. Nadávali, přemlouvali, ale já se poprvé v životě nedala a udělala jsem to, co chci já. Po čase si zvykli, ale bylo to těžké pro obě strany a neustále doufají, že ještě někam nastoupím. Ale já jsem spokojená. Oddychla jsem si a konečně jsem jednou v životě udělala něco sama pro sebe přesně tak, jak jsem se rozhodla. Ano, vzala jsem si k srdci rady všech, ale to JÁ budu mít ty problémy, radosti, ne ostatní. Já se rozhodla tak, jak chci. Proto vám radím - vždy jednejte podle sebe. Promýšlejte o radách ostatních. Ale konečné rozhodnutí záleží jen a jen na vás. Je to váš život. Ne ostatních.

Jak to máte se školou vy? Podobně jako já? jaké jsou vaše zkušenosti s koncem školy?

6 komentářů:

  1. No neviem. Pride mi skoro hodnotit, ci si urobila spravne alebo nespravne. To uvis o par rokoch. Clanok chapem ako dlhy oznam a je zbytocne sa stylyzovat do ulohy poradkyne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chtěla jsem sdělit své zkušenosti. A celkem svou úvahu jsem promýšlela čtyři roky a zde jsem ji jen shrnula. Nechci nikomu nic nutit, nedělám ze sebe žádnou poradkyni. Každý at se rozhodne tak, jak chce on, to je smysl článku. :)

      Vymazat
  2. Pokud jsi věděla a byla sis jistá, že pro tebe budou roky na škole ztráta času, je dobře, že jsi se rozhodna studium ukončit. V tomhle zastávám stejný názor jako ty. Naprosto také souhlasím s tím, že člověk by měl jednat pro sebe, jak píšeš ke konci článku. Je to váš život - tato věta popisuje naprosto vše a plně s ní souhlasím. Já na střední nikdy problémy neměla a s přechodem na vysokou se mě mnoho věcí změnilo. Bakalářské studium je u nás na čtyři roky a ve třetím ročníku mě potkala nemilá nemoc (o které mám na blogu také rubriku) a díky ní opakuji právě třetí ročník. Kvůli nemoci jsem také měla hrozné psychické stavy a v podstatě to trvá do dnes. Ano je to hloupé dělat bakaláře pět let, ale chci školu dodělat a na takovéhle škole, která je časově opravdu velmi náročná (stavárna) nebudu první, ani poslední, kdo prodlužuje :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za tvůj krásný komentář. Určitě školu doděláš! :)

      Vymazat
    2. Ráda bych, ale to je ještě otázkou. Nevím, zda nebudu muset zase s nemocí na operaci a co všechno se ještě stane. I když bych musela např. opět rok opakovat, budu dělat všechno pro to, abych jí nakonec dodělala. Díky :)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář!